Když jsem četla níže uvedenou báseň od Williama Wordswortha, vybavily se mi Honzovy fotky z Picos de Europa. Jsou staré dvacet let a nikdy mne nepřestanou fascinovat. Lány narcisů ve volné přírodě, v horách, kde je zasadil ten nejdokonalejší Zahradník. Když jsem šla před patnácti lety pouť do Santiaga nudnými průmyslovými úseky s davy dalších...

Pane, ten vzduch dnes krásně voní,
voní tajemstvím skrytých dvorů Božích.
Milost jako nové šaty rozprostřená po zahradě,
lék zadarmo pro každého.
Stromy v modlitbách a ptáci pějí chválu.

"S ohledem na koncept "svátostného vesmíru" Williama Templa konstatuji, že milost, která je chápána jako přítomná v substancích chleba a vína eucharistie, směřuje ven, takže ji lze pozorovat i v celém Božím stvoření…. Vtělení může být vnímáno nikoli jen jako jednorázová událost, ale jako trvalý svátostný proces, v němž se Bůh zjevuje skrze neustálé...