Výtvarná práce mě nijak zvlášť nelákala, ale zajímalo mě zkusit ji použít jako nástroj k setkání se sebou

Jedna z účastnic meditačně-kreativních programů na Fortně, Jana Humpolíčková, mi včera poslala svoji reflexi z kurzů na Fortně a z kontemplativních duchovních cvičení s výtvarným programem, kterou níže sdílím. 

"Meditačně-kreativní večery na Fortně jsem navštívila tři. Na počátku byla zvědavost a potřeba se potkat s jinými lidmi. Byla jsem navíc ráda za příležitost ke společné meditaci. Výtvarná práce mě nijak zvlášť nelákala, ale zajímalo mě zkusit ji použít jako nástroj k setkání se sebou. O meditaci jsem v té době hodně slyšela, ale praktikovala ji pouze příležitostně a málo. Nechala jsem se v podstatě překvapit tím, co přijde. Výtvarná práce, v níž nefiguruji pouze já a mé plány, ale i jakási neviditelná ruka, je krásnou cestou jak vnímat, že věci nemáme pod kontrolou a že je to tak dobře. Je to příležitost bezpečným způsobem si ověřit a zažít, že podobně se to má i v modlitbě a životě. Setkávání na Fortně mě nakonec přiměla i ke strávení celého víkendu v podobném duchu v Holostřevech. Oboje mi pomohlo najít cestu ke kontemplativní modlitbě jako takové a uvědomit si, jak velkou a významnou roli hraje kreativita v mém životě a kde je jádro mé přirozené kontemplativní práce. Dalo by se říct, že to, co na počátku vypadalo jenom jako "zkusím něco nového, strávím příjemný večer," mi ve svém důsledku otevřelo dveře ke smysluplné formě modlitby, která mě doteď velmi těší, a k vnímání potřeby dělat něco "jen tak" a dívat se, co se bude dít."