Duběnkový inkoust
Letos na podzim se mi podařilo několik lidí nakazit pomalou chůzí lesem s hlavou skloněnou a zrakem upřeným na popadané dubové listí. Duběnkám i inkoustu, který z nich lze při troše snahy vyrobit, jsem udělala velkou reklamu. Duběnek jsem letos našla velké množství, arabskou gumu i zelenou skalici jsem si objednala s předstihem. Jenže právě to se ukázalo jako kámen úrazu, protože v nepřeberném množství výtvarných potřeb, dětských bot i oblečení všemožných velikostí pro různá roční i životní období, jsem je pak dlouho nemohla najít. Až včera při hledání lopaty na vymetání krbových kamen jsem je našla vedle sebe uložené v garáži. Konečně jsem se tedy mohla se pustit do výroby. To, že receptů na internetu existuje celá řada, mne utvrzuje v tom, že na přesných poměrech potřebných surovin zas až tak moc nezáleží.
Duběnky mne zaujaly z mnoha důvodů. Už jen skutečnost, že tyto kulaté domečky vytváří svým parazitům na svých listech ze své tkáně sám dub, že larvy žlabatky dubové do nich zabalí, aby se před nimi ochránil, čímž paradoxně poskytuje ochranu a výživu i těmto larvám, je fascinující. Ve středověku se z duběnek začal vyrábět inkoust, který byl následně po více než tisíciletí nejrozšířenějším typem inkoustu v naší kultuře. Ještě ve 20. století byl používán k psaní nebo ke kresbě.
Trvanlivost listin popsaných duběnkovým inkoustem v historii však byla proměnlivá. Tento druh inkoustu totiž často podléhal korozi. Písmo se na historických dokumentech postupem času stává průsvitným či dokonce děravým. Jakoby z listiny vypadlo. Z obsahu sdělení se tak po čase stává prostor ticha. Existuje vhodnější výtvarná pomůcka pro kontemplativní tvorbu než inkoust, který po čase zmizí i s papírem? Myslím, že těžko.
Inkoust jsem si tedy poprvé zkusila vyrobit - zde je můj recept, ale jak píšu výše, berte ho s rezervou. Třeba si vytvoříte svoji verzi. Kromě duběnek, železa, vody a arabské gumy, které se do inkoustu přidávaly vždy, se směs navíc doplňovala o nejrůznější suroviny dle rodinných receptů.
Základní recept:
60 g duběnek
600 ml dešťové vody
cca 20 g arabské gumy
cca 20 g zelené skalice
volitelně: lžíce medu a hřebíček
Duběnky jsem nakrájela na menší kousky, zalila vodou a nechala je vařit pod pokličkou cca 2 hodiny. Vývar jsem nechala vychladnout a louhovat do druhého dne. Následně jsem směs přecedila přes látkovou plenu a smíchala s arabskou gumou a zelenou skalicí. Po přidání zelené skalice se hnědá barva vývaru rázem proměnila v tmavý inkoust. Přivedla jsem ho k varu a vařila několik minut. POté jsme přidala lžičku medu jako konzervant. Inkoust jsem přelila do skleniček a do každé dala jeden hřebíček proti plísním. Jak dlouho vydrží, zatím netuším. Ale trochu tuším, že to bude další připomínka pomíjivosti. Šetřit si ho, až budu umět líp kreslit, tudíž není moc dobrý nápad. Inkoust by se toho dočkat nemusel.