Dál po žlutý
31.12.2025
Ať půjdeš kamkoli, jsi na správné Cestě. Musím si to stále opakovat v různých životních situacích, kdy bojuju se svou nerozhodností a kdy se snažím vybrat tu nejlepší možnost. Jenže nelze vidět za roh. Navíc, ne všechny cesty si můžu sama vybrat. Musím se spokojit s tím, že lze jít správným směrem i cestami, které nejsou ideální. Když jsem šla před téměř dvaceti lety sama do Santiaga, dost jsem se natrápila procházením průmyslovými zónami měst, zatímco pár desítek kilometrů severně od této masové trasy ležely nádherné a liduprázdné Picos de Europa. Nějak jsem to do cíle dotáhla, ale příště už půjdu jinam. Byla to zkušenost. Zkušenost na cestě, která mne ve finále vede správným směrem, úplně jinam než do Santiaga.
Ještě je dobrý se čas od času na tý cestě zastavit.... Zastavit a tiše se rozhlédnout, zda někde v okolí je nějaká značka. Nebo kdy jsem nějakou naposledy viděla. Možná, že žádnou neuvidím, tak to můžu zkusit po čase znovu. Ale dřív nebo později by se nějaká značka objevit měla. Je to takovej vnitřní pocit, kterej říká - jo, tudy to vede. I když tam třeba dlouho nikdo nešel, je to rozrytý divočákama nebo zarostlý ostružiním. Ale vede to tam. Ten pocit je jak uvidět světlušku. Může to být i vteřina. Tak ať se tyhle značky čas od času ukážou i v tom dalším roce. Kterej taky bude možná plnej kopřiv a šlahounů ostružiní. Ale taky snad i sladkejch ostružin, borůvek a malin. Takže dál po žlutý!